All Posts By

nikolalinhart

Život se psem

Máme doma psa, shibu a kočku.

Bude tomu už měsíc, kdy jsme doma přivítali nového člena – Koťátko. Říkáme mu pan Koťátko nebo prostě Koťátko, ale až vyroste, dostaneme se snad konečně k jeho pravému jménu – Ares.

Někde jsem četla, že pokud si v případě PES/KOČKA k dospělému zvířeti chcete pořídit mládě, ideální variantou je koťátko k dospělému psovi [1]. Z dřívější zkušenosti s dospělou kočkou to mohu potvrdit. Kočka mi nikdy neodpustila, že jsem jí do bytu přivedla vetřelce. Trvalo několik měsíců, než se s tím naučila nějak žít a vetřelcovi-psovi se naučila jednoduše vyhýbat. Dospělou kočku neobměkčíte osmitýdenním capartem v podobě štěněte ani kotěte, narušením teritoria ji akorát pořádně naštvete.

My jsme se rozhodli to vyzkoušet s dospělými psy, ve zkratce to dopadlo, jak to vidíte na obrázcích. O tom jaké trable nás potkaly a nepotkaly se dočtete níže.

 

Zvěřinec na Bezručce 9x Rendův fotoarchív

Zvěřinec na Bezručce
9x Rendův fotoarchív

Celý článek

Život se psem

Aktualizovaná verze 2.016

V době, kdy jsem celý tenhle blog plánovala, bylo všechno jinak. Můj život byl jakž takž poslepovanej, přičemž tou hlavní záplatou byl právě Jarvis. Angažované psaní psího blogu mělo zaznamenávat Jarvisovu cestu světem a stát se průvodcem nejen pro milovníky shib. Samozřejmě jsem s pravidelným přispíváním měla problém a blog začal chřadnout.

A tak jsem tady znovu, po několika měsících.

Moje zázemí se však poněkud rozrostlo. Říkám tomu rodinnej start-up. Kromě Jarvise the shiba inu, jsem „vyvdala“:

  • želvu, které říkám Bohdánek,
  • jednoho přerostlýho výmarskýho ohaře, co se jmenuje Thor [1], a s Jarvisem tak vytváří dvojici marvelovských hrdinů, která zachrání svět před útokem z Marsu,
  • a v neposlední řadě jednoho chlapa, co ho miluju, a je mi natolik blízký, že po něm hážu věcma, když mě nasere, (chápejte, když vás nasere kdokoliv jinej, kdo je vám úplně volnej, tak po něm přeci nic házet nebudete, ale když je vám někdo takhle blízkej… ).

[2]

langrova_50

langrova_52

langrova_21

bezrucova_14

langrova_44

V tomto složení a s novými poznatky se tedy pokusím začít znovu Jarvisův průvodcovský blog, a to z nového stanoviště v bezručí Bezručovy ulice, kousek od srdce Brna.

bezrucova_03


[1] pozn. autorky: Výmarovi je pět let a patří Rendovi, své jméno získal po severském bohu Thórovi (https://cs.wikipedia.org/wiki/Thór), většině se ale spíš vybaví komiksový superhrdina studia Marvel (https://cs.wikipedia.org/wiki/Thor_(komiks)).
[2] pozn. autorky: Všechny fotografie jsou z vlastního analogového rodinného alba.

Toulky světem

Vlakem po ČR

Příspěvek jsem rozepsala poté, co mi průvodčí v bistro voze Českých Drah oznámil, že tam pes být nesmí. Měla jsem již objednáno, takže mi dovolil, abych se občerstvila a poté se i s pejskem přesunula. Samozřejmě než jsem se dosyta občerstvila, do Pardubic zbývalo necelých 40 minut cesty. Jarvis mezitím tvrdě usnul pod stolem a kromě milého personálu, který nás oba nadšeně obsloužil, tam nebyla ani noha, jen božskej klídek, spousta místa, polystyrenová miska plná vody pro psa, kávička pro Nikolku.

Zdroj: Nikola Linhart, vlastní archív, 4x 08/10/15 Ostrava - Brno

Zdroj: Nikola Linhart, vlastní archív, 4x
08/10/15 trasa Ostrava – Brno

Odstavec jsem začala větou “Pes může do vlaku, na vodítku a s náhubkem,…” Prostě to, co si pamatuji obecně ohledně cestování ve veřejné dopravě. Následně jsem samozřejmě začala googlit důkazy a fakta spojená s cestováním v doprovodu psů u provozovatele ČD [1], abych předložila potvrzené údaje a nikoliv pouze vlastní domněky. A tehdy jsem byla vyvedena ze svého omylu. Osvítila mě textem hustě popsaná webová stránka obsahující kvantum odstavců s podmínkami ke konkrétním vagonům, oddílům, typům vlaků, druhům zvířat a jejich velikostí. Proč to lidem zjednodušovat,…

Život se psem

Z hygienických důvodů tečka

aneb O přeškrtnutých pejscích obecně.

Tohle téma je trochu větším soustem pro začátek. Je kontroverzní, relativní, obšírné a můj přístup by se někomu mohl zdát drzý. Proto zatím jen povrchově a samozřejmě subjektivně.

Dle toho, zda vás se psem někam pustí, by se místa dala rozdělit na dva protipóly: Zapovězené dveře a Dog friendly místa. Jenže nikdy to není tak jednoduché, jak to vypadá. Vedle zapovězených dveří, tedy dveří s cedulkou zákaz vstupu psů, jsou dveře, na kterých obrázek ani nápis nenajdete. Přitom né všechny zapovězené dveře jsou skutečně zapovězené a všechna ostatní místa ve skutečnosti nemusí být dog friendly. A co teď s tím? Trocha anarchie nikdy neuškodí 🙂

Zdroj: Nikola Linhart archív, photoshop koláž Fotografie pořízena v kině Scala, ve skutečnosti jedno z velmi dog friendly míst v Brně!

Zdroj: Nikola Linhart, vlastní archív; photoshop koláž
Fotografie pořízena v kině Scala – nenechte se zmýlit, ve skutečnosti jedno z nejvíc dog friendly míst v Brně.

První shiba, se kterou jsem měla tu čest, byl Isao Totoro, nebo prostě jenom Toto. Našimi společnými fotkami jsem plnila celého půl roku pět různých sociálních sítí a stejně tak aktivně jsem jej společně se svým kdysi Milým seznamovala s veřejným prostranstvím a městským děním. V té době jsem se naučila některé nálepky s přeškrtnutým psem ignorovat.

Celý článek

Život se psem

Zločin proti lidskosti aneb Pořídila jsem si psa

Psa jsem pořídila z jednoho prostýho důvodu. Nebýt sama. Když mi bylo dvacet, přivedla jsem si domů Kočku [1]  a dlouho jsem žila v představě, že jednou umřu v padesáti na zástavu srdce, ve svým staropanenským bytě na gauči, a kolem bude spousta koček, který budou postupně ožírat moji mrtvolu,…Jenže Kočka nepotřebovala, abych se o ni starala, měla v Domě [2] své otroky a pravidelně odcházela i na pár dní, aby prozkoumávala sousedství,… Nebýt sama,… A tak jsem si pořídila Jarvise.

Celý článek